Možná to vypadá, že názvem začínám střílet do vlastních řad. A možná že jste to také slyšeli. Ale pojďme si říci, jak je to myšleno. Já tedy nevím jak vy, ale mě nebaví žádné školení, workshop, vzdělání od teoretiků.
Když to vztáhnu k naší branži, tak představa jak mne key account manager nebo školitel vypráví o fantastickém produktu, když sám neprodal klientovi ani jeden, tak to mne nebaví. Představa, kdy by mne nedej bože manažer nebo ředitel říkal, jak mám dělat business a sám mě odvětil „já už nemusím, já jen řídím“ je pro mne stejně tak děsivá. A představa, že by mne na lékařské fakultě přednášel lékař, jak operovat srdce, když nikdy žádnou operaci neudělal je pro mě stejně tak noční můrou. A dostávám se k meritu věci. Za mě heslo „kdo neumí školí“ je prostě hloupost. Neříkám, že tomu někde není, ale podle mě jsou ti nejlepší školitelé praktici z praxe, kteří předávají své znalosti, know how, vědomosti a poznatky z praxe. Ať je jakákoliv.
Nabízí se k tomuto otázky, proč tedy školíš a vzděláváš, když jsi tak zkušený a dobrý (poradce, lékař, biolog …. ). Proč si raději nevyděláš více svojí prací, než „pitomým chytračením“? Inu, zeptejte se profesorů na lékařské fakultě, proč přednáší? A když půjdete pod „kudlu“ koho chcete na druhé straně ostří nože? Zkušeného profesora, který je kapacitou, přednáší a sám se stále vzdělává a nebo nováčka? Každý by chtěl profesora. A každý by chtěl od profesora znát jeho fígle, zkušenosti a znalosti. A i on je rád předává, protože je to fakticky „mezi-generační“ transfer znalostí na další generaci. Která je zase o krok chytřejší a zkušenější, než ta předchozí. A tak není to jen o penězích za denní přednášku. Je to také třeba i o vnitřní satisfakci, „točení světa“, sdílení a poznávání nových tváří. Zkrátka a dobře, vzdělávání není jen o vystavené faktuře.
Také může nastat otázka: co mne jako může on předat? Však já tu svoji práci dělám 20 let, tak co jako bych se měl naučit nového. Představte si, kdyby takový přístup měl třeba automechanik. Ten, který by zamrzl před 20ti lety, by tak možná mohl u 20 let starých aut vyměnit kolo. Ale u moderních by si již ani neškrtnul. A tak je to se všemi profesemi napříč. Jde o to, přizpůsobit se novým výzvám, sledovat trendy, jako houba nasávat informace. Postavit se novým tržním podmínkám, naučit se něco nového. Netvrdím, že každé (jakékoliv) školení či vzdělávací modul vám přinese 100% nových znalostí. Ale třeba i jen 20%, 30% je dost na to, abyste se mohli posunout v businessu dále nebo přemýšlet o svém rozvoji. A že by těch 70 nebo 80% bylo zbytečných? Ale jděte! Jde také o ujištění, že práci děláte dobře, o posvěcení svého business plánu. Měli jsme na kurzech účastníky, kteří řekli: víš, moc nového jsem se nedozvěděl. Ale bylo to skvělé kvůli mému sebevědomí. Prostě vím, že to dělám dobře. Každý, kdo se přestane vzdělávat, vstřebávat názory z okolí, číst nové knížky, vnímat nové trendy, vymře dříve nebo později, jako dinosauři. Flexibilta, sdílení názorů, diskuse a poznání je to, co nám pomůže překonat překážky v budoucnu.
Když se tak zamýšlím, je mnoho možných způsobů odlišení se na trhu. Jedním z těch významnějších (alespoň z mého pohledu) je například získání vzdělání a titulu například PFP (Poradce Finančního Plánování) nebo vyššího titulu EFA (European Financial Planner). Říkáte si asi, proč bych měl vůbec mít nějaké tituly a chodit na nějaké zkoušky? Mám „sektorovky“ a ještě se učit něco nového … Zkusme si zase představit toho našeho lékaře. Za kým půjdete? Za lékařem s titulem nebo za léčitelem bez titulu? Neříkám tím v žádném případě, že léčitel je špatná volba nebo že lékař nemůže být „blbec“. Ale kde je větší pravděpodobnost, že se spálíte nebo narazíte na nekalou praktiku? V podstatě tím, že si uděláte nadstavbu sektorových zkoušek tím do světa hlásáte: jsem ten „atestovaný“ , seriózní, ctím určitý etický kodex, myslím to se vzděláním vážně a stejně tak chci to nejlepší pro své klienty. Neříkám, že to neděláte i bez titulu u klienta, jen tomu dáte větší váhu. Nemluvě o informacích a znalostech, které se na kurzu dozvíte. To si osobně myslím, že je daleko větší benefit, než titul….
… ale přeci jen. Jsme taková sekta. Přiznejme si to na rovinu. Realitní makléři a Finanční poradci jako profese nemají na růžích ustláno. Děti moc o těchto povoláních nemluví (raději popelář, hasič, mašinfíra nebo zvěrolékařka). A můžeme si za to v podstatě sami … v historickém kontextu, kdy finanční produkty prodával každý (a tím myslím doslova). Mnoho poradců radilo klientům jen díky důvěře vůči svému manažerovi, firmě. Mnoho kauz, mnoho poškozených klientů. A přeci, jsme tu, je nás desetitisíce (po sektorových čistkách) a dovolím si tvrdit, že jsme taková rodina – někdo by to nazval sektou. Tím, že jsme se přihlásili k řemeslu finančního poradce osobě lecos říkáme. A právě proto věřím, že je důležité mít na trhu nějaké sdružení, organizaci, neutrální půdu. Kde se všichni můžeme setkávat, předávat si zkušenosti, nabývat znalosti. Nezávisle na tom, jaký dres nosíme. Nemluvě o tom, že jako tvor člověčí, jsme prostě založeni na to, žít v tlupách.
Abych se moc nerozepsal, věřím, že vzdělávání neházíte na druhou kolej a že jej vnímáte skutečně důležitě tak, jako já. Přeji vám, abyste váš osobní rozvoj skutečně kvetl a věřím, že vás brzy přivítáme na našich certifikačních kurzech PFP / EFA a že se zařadíte se také do „sekty“ EFPA. Rád vás uvítám.
Přeji vám vše dobré a těším se na společné setkání!
Sdílet článek
