Nemine týden, aby ve firmě kteréhokoli investičního zprostředkovatele (IZ) nepřistála lákavá nabídka na tipařský byznys bez odpovědnosti. Zní to lákavě, slušná procenta jak pro investora, kterému produkt nabídnu, tak i pro mě. Bez nutnosti prokázat byť jen minimální investiční gramotnost, odbornou způsobilost či aspoň jen selský rozum. Bez hromady papírů, dotazníků a záznamů z jednání. Zázračné algoritmy, speciální burzovní strategie, polské kryptotokeny či jen obyčejné korporátní dluhopisy. Vítejte v českém světě distribuce „investic“ roku 2021!
Podle několika zdrojů obeznámených s insolvenčním řízením ARCA Investments si jen za poslední čtyři roky přišli tipaři směnek této společnosti na více jak 1,2 miliardy korun. Prakticky bez jakékoliv odpovědnosti za své jednání, prostě jen dohodili tip. Firma Growing Way pana Janaty (ano, stačí změnit jedno písmenko v příjmení a místo autora článku dostáváte „geniálního burziána“) královsky vyplácela pětistovku svých obchodních zástupců, i když nemohla nabízet své služby veřejnosti. Problém tedy není jen v tom, že pana Janatu zaměstnávaly dle zjištění FAÚ zřejmě na plný úvazek „jen“ stovky výplat v Ponziho schématu, takže na zázračné obchodování nezbýval čas, ale hlavně v tom, že už od počátku to bylo všechno špatně, i kdyby opravdu obchodoval – vědomě porušoval zákon ve smyslu pokoutního kolektivního investování a stát tomu v zásadě jen přihlížel.
Pokud tedy stát ještě nerezignoval na ochranu drobných investorů, měl by okamžitě začít jednat. Změnou legislativy (jak je možné, že se tyhle kvazifondy neustále veřejně prezentují jako „normální“ fondy, dostávají prostor v médiích, na svých webových stránkách popisují úspěchy svých strategií), zpřísněním kontrolních mechanismů, citelnými sankcemi včetně trestněprávní roviny. Píšu to s plnou odpovědností člověka liberálního založení a volného trhu, pro který ovšem musí platit v obhospodařování cizího majetku jasná pravidla padni komu padni. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu z roku 2004 ve znění pozdějších novel, té poslední po implementaci evropské směrnice MiFIDII, už pro regulaci distribuci „moderních a kreativních investičních produktů“ nestačí, vztahuje se jen na cenné papíry a dokázal sotva podchytit podvody ze začátku svobodného podnikání u nás, tedy „devadesátek“ ala KTP Quantum či Helvag, později pak zákazem služeb k akciím pro investiční zprostředkovatele reagujícím na churning výtečníků Capital Partners a jim podobných. Dnes chytá dech a začíná aspoň regulovat investiční platformy populárního crowdfundingu, za kterými se mnohdy v minulosti skrývala jen neomalená „tipařina“ komukoliv cokoliv za slušnou provizi.
V Česku se letos mj. prodalo za miliardy fyzického zlata i kryptoměn. Ani ti největší IZ neprodali zdaleka tolik jednorázových investic do investičních fondů. Stát ovšem vůbec neví jak a komu, v horším případě nezná ani původ peněz, za které byla tato aktiva nakoupena. Kolik peněz doteklo nezákonně od veřejnosti do subjektů zapsaných u ČNB dle mediálně již dostatečně proslaveného § 15 ZISIF, které mohou podnikatelsky provádět správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním a při této činnosti nepodléhají regulaci a dozoru ČNB jako investiční fondy, se dá těžko odhadnout. Je ale s podivem, že na jedné straně si ČNB pořídí do svého arzenálu na 153 „pozůstalých“ investičních zprostředkovatelů ten největší kanón, aby mohla odposloucháváním telefonických hovorů sledovat každé slovo, které padne v souvislosti s nabízením již tak celoevropsky přísně regulovaného investičního fondu a její guvernér neváhá pro tuto kanonádu aktivně intervenovat v Poslanecké sněmovně, a na straně druhé si umístí na své webové stránky se seznamem už 322 (k 19.9. – každý měsíc máme tři až čtyři nové) subjektů dle §15 lakonické sdělení, že „ Česká národní banka nevykonává dohled nad osobami zapsanými v tomto seznamu a dohledu České národní banky nepodléhá ani jejich činnost.
Chápu, že se tak ČNB chová striktně dle litery zákona, ale současně může na základě zasílaných ročních výkazů od těchto subjektů identifikovat skutečnosti, které jsou očividně v rozporu se zákonem, zejména co se týče nabídek směrem k veřejnosti. Je možné se pak divit, že tento postoj státu nafukuje stále větší šedou zónu tipařů, kteří opouštějí přeregulovaný a „málo placený“ segment kolektivního investování a vrhají se do jednoduchého „tipaření“ nikým neregulovaných produktů a pokoutního kolektivního investování? Jen u nás v menší společnosti jsme letos odmítli zasmluvnit hned několik zájemců o spolupráci, kteří se nehodlali vzdát svých tipů do neregulovaných oblastí. Odešli jinam, k jinému investičnímu zprostředkovateli, kde tato činnost nevadí.
Tímto se omlouvám všem poctivým subjektům, které podmínky §15 dodržují, spravují svůj rodinný byznys, prostředky svých nejbližších. Nic proti nim nemám, jim fandím. Tihle lidé ale nevytvářejí víceúrovňová MLM provizní tipařská schémata a nemají potřebu se propagovat v médiích.
Současných 153 investičních zprostředkovatelů má zasmluvněno téměř 14 tisíc vázaných zástupců. Je těžké odhadnout, kolik z nich kromě produktů regulovaných ČNB využívá i produktů neregulovaných, často v rozporu se zákonem, s tichým souhlasem či dokonce podporou své společnosti. Nezbývá než apelovat na centrály těchto IZ, aby si ve světle posledních skutečností provedli důkladnou prověrku své obchodní sítě a zpřísnili své interní normy a nebáli se zbavit lidí, kteří nehrají podle zákonných not. ČASF, v současnosti jediná profesní asociace zastřešující IZ, má aktuálně 28 členů a připravuje na téma investičních nástrojů a jejich distribuce samoregulační standard jdoucí nad rámec zákona. Bylo by nanejvýš vhodné, aby se k principům tohoto standardu později připojili i zprostředkovatelé mimo asociaci a segment IZ tak byl pro ČNB a potažmo stát věrohodným partnerem pro společný boj proti nekalým praktikám subjektů poškozujících celý distribuční trh.
Národní centrála boje proti organizovanému zločinu (NCOZ) ve svém vyjádření ke kauze Growing Way mj. uvádí, že pachatelé, kteří slibují výrazné zhodnocení peněz formou investování na burzovním nebo realitním trhu, využívají chybějící nabídky legálních možností a produktů k vyššímu zhodnocování úspor střední třídy.
Možná bych to vyjádření poupravil, že chamtivá část nejen střední třídy bude neustále hledat zázračný investiční grál a asi jí není pomoci. Těm ostatním by se ale měl věnovat v ideálním případě vzdělaný a odborně zdatný investiční profesionál, který využívá nabídku regulovaných produktů a dokáže nahradit exotické nástroje standardními, určenými pro nabízení veřejnosti. Pro tu kvalifikovanou jsou to kromě retailových investičních fondů a ETF, i fondy kvalifikovaných investorů. Jen u členů AKAT je v nich zainvestováno téměř 250 miliard korun, jednotlivých fondů je pak skoro 300 různého zaměření. Dynamika růstu tohoto segmentu je dokonce vyšší než u fondů kolektivního investování. Zlaté pravidlo diverzifikace platí samozřejmě i tady, ne každý podnikatelský záměr musí vyjít dle předpokladů, ale máte díky depozitáři a přísnému dohledu ČNB aspoň jistotu, že zakladatel fondu neprotočí půl miliardy svěřených peněz přes kreditku na své luxusní potřeby. A za to těch pár bazických bodů ve výnosu přece stojí.
Fondy kvalifikovaných investorů představují pro klientelu s majetkem přesahující jeden milion korun ( to v případě provedení testu vhodnosti) zajímavou a plně regulovanou alternativu k fondům kolektivního investování. Mohou doplnit v portfoliu investora tradiční aktiva finančních trhů, jako jsou akcie i dluhopisy, o participaci na výnosech developerských projektů, pronájmu průmyslových nemovitostí a retailových parků, zemědělské půdy, lesního fondu, pohledávkového byznysu, z transformace ekonomiky na udržitelné zdroje či třeba moderních kryptoměn a blockchainu. Stačí si vybrat. A to vše v prostředí regulace ČNB, pod dohledem licencované investiční společnosti, dle schválených statutů za kontroly příslušného depozitáře. Řešení i pro bonitní klientelu existuje, jen je třeba vynechat investiční zkratky a používat klasická pravidla investování.
Sdílet článek
